Jízda na lochnesce
„Tak jaká byla dovolená,“ zeptala jsem se esemeskou Lenky, své mladé kamarádky, když jsem pohledem do kalendáře zjistila, že by už měla být doma.
„Dovolená je za mnou. Čtrnáct dní jsme přežili oba dva. A bylo to krásné.“ Potěšila mě. První společné dovolené se totiž bála.
„Super! Tak to mám radost!“ Odpověď přišla okamžitě.
„Ale včera, když jsem přijela domů, jsem byla hodně, ale hodně smutná.“
Představila jsem si, jak já bych byla ve svých dvaceti letech šťastná, kdybych za sebou měla dva týdny dovolené s klukem, se kterým chodím půl roku, a tak k Lence ode mě odletěla esemeska s mnoha otazníky.
„Smutná???? Proč?????“
„Mám hrozný strach, že udělám nějakou chybu a zjistila jsem, že na něho začínám i žárlit.“ Naštvala jsem se.
„Už toho nech! Na chlapa žárlí slepice, která nemá sebevědomí! Jestli budeš hloupě žárlit, ztratíš ho, s tím počítej! Chce mít vedle sebe sebevědomou ženskou a ne žárlivou, ufňukanou slepici!“
„To právě nechci. Chci být sebevědomá. Ale bojím se. Musím být lepší. Nesmím se tolik bát.“
„Ty se nesmíš vůbec bát! NIKDY! Ty JSI sebejistá a suverénní! Ale jak s někým začneš chodit, přestaneš si věřit! Jsi nádherná holka, máš krásnou, náročnou práci, a máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi právě za to, jaká jsi… Tak čeho se pořád bojíš?!“
Odpověděla až za deset minut.
„Nevím. Ale napsala jsem mu, ať mi říká všechno, co se mu na mně nelíbí. Abych se z toho poučila.“
Málem jsem omdlela. Za všechno můžou mobily! Za mých mladých let jsem strávila se svojí láskou víkend, v neděli večer jsme si řekli, že za mnou v pátek večer zase přijede a šťastně jsme se rozešli po svých. Nebyly mobily, nebylo kam si zavolat, tak nám nezbylo, než si věřit a nemít žádné pochybnosti o našem vztahu. Proč také? Prožili jsme spolu skoro tři nádherné dny. Byli jsme v kině, tancovat, také jsme spolu vařili, jedli v posteli...
„Co ti na to napsal?“
„Nic. Neodpověděl mi.“
„A dobře udělal. Byli jste spolu čtrnáct dní u moře, a sotva se vrátíte, chceš po něm, aby ti napsal, co se mu na tobě nelíbí?! Aby ses z toho poučila?! Musí si myslet, že ti přeskočilo! Vzpamatuj se!“
„Já mám jen vždycky prostě strach. Se prostě bojím. Ty tvoje zprávy mi teď pomohly. Vždyť víš. Jsem smolař.“
„Ty ale nejsi smolař, Lenko! Ty si vždycky všechno pokazíš tím, že si nevěříš a na chlapovi visíš! Taková ženská je pro chlapa obtížný hmyz, kterého se rychle zbaví! Za to, že se ti vztahy pokazily, si můžeš sama! Jenom ty sama! Nedělej pořád stejné chyby! Kašli na esemesky, že ti neodpověděl nebo ti odpověděl jedním slovem: Jo! Co jsme měli dělat my, když dřív mobily nebyly?! Prostě jsme si věřili. Ber to tak, že spolu chodíte a tečka. Buď v pohodě s tou krásnou jistotou, že se máte rádi a víc nechtěj! Protože TO je život, Lenko! Ne to, co si napíšete nebo nenapíšete v esemeskách a v čem ty se plácáš jak v bahně!“
„Vážně jsem se občas chovala jako trouba. Máš ve všem pravdu. Mám prostě strach. Zbytečný strach. Tyhle tvoje zprávy si musím uložit. Protože jsou pravdivé.“
… Tak co, babi? Zvládla jsem to? Cože? Že jsem moc mluvila? Aha. Samozřejmě, že si pamatuju, že tobě stačily dvě věty, ale babi, to nebylo všechno! Tys mě taky objala! A držela jsi mě! A pak jsi mi dala do vlasů pusu. A já dodnes cítím, jak krásně jsi voněla! A tohle všechno se do esemesek nevejde, víš? Proto jsem moc mluvila… vlastně... psala. Proto.
Fejeton "Jízda na lochnesce" vyšel v Magazínu ONA DNES, v pondělí 6.9.2021.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,62
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda