Mám pětadevadesátiletou tchyni, která žije v Jablonci, a i když sama není, nejradši si telefonuje se svojí Irenčičkou z Kolína. Irenčičce to nevadí, protože furt čeká - na autobus nebo na vlak - a tak své tchyni při čekání volá.
"Vzala sis prášky, máti?" "A jaký, Irenčičko?" "Ty dva, co bereš ráno! Každý den!" "Já vím! Mám je připravený, ale od rána mi nějak není dobře, motá se mi hlava..." "Zlato moje, ale právě proto si ty dva prášky musíš brát, aby se ti hlava nemotala!" "Já vím, Irenčičko, mám je tady připravené!" "Tak si je teď hned vem a já ti zavolám, až přijedu do Prahy!"
Když jdu po Václaváku k Činohernímu klubu, volám znovu.
"Vzala sis ty prášky?" "Vzala, Irenčičko moje! A hned je mi líp!" "A teď se najez!" "Najím! To víš, že se najím! I když, Ireničko, já bych vůbec jíst nemusela!" "To já vím! Ale jíst musíš!"
Tohle téma se jí moc nelíbí, tak takticky odvede řeč od sebe.
"A ty, Ireničko, tys už jedla?" "O mě se neboj! Dělám si do vlaku svačinu! Dneska jsem měla dvě obložené housky! Tak se teď jdi najíst taky!"
Před několika dny měla zdravotní problémy a musela na ně brát dva prášky ráno a dva prášky večer. Po dvou dnech, kdy zdravotní problémy ustoupily, jsem se jí zeptala, jestli si bere ty dva prášky, aby se jí nemotala hlava.
"A jaké, Ireničko? Já žádné jiné neberu. Teď musím dobrat tyhle a pak už žádné brát nebudu." Chvíli jsme se dohadovaly a pak jsem to vzdala. "Máti, zlato moje, nechme toho. Dober ty, co musíš brát, ano?"
Druhý den mě překvapila.
¨"Ireničko moje zlatá, víš, že já musím brát každé ráno ty dva prášky, aby se mi nemotala hlava?" Věděla jsem to. "Jsi šikulka! Ale já ti to stejně ráno připomenu!"
Když jsem přišla domů a vařila jsem na druhý den, protože teď finišujeme před premiérou Macbetha a zkoušíme i o víkendu, všimla jsem si, že pan Fuchs nad něčím přemýšlí, a netrvalo dlouho, a dozvěděla jsem se, nad čím přemýšlí.
"Co myslíš, mám si vzít půlku prášku nebo celý...?"
Každodenní všednosti. Kolik jich denně potkáme? Desítky? Stovky?
Moc bych přála lidem na Ukrajině i lidem z Ukrajiny, kteří utekli do bezpečí, aby se k nim tyhle každodenní všednosti, co nejdřív vrátily...
