Když nejsou Celebrity
KOMPROMIS
Režisér Ondřej Sokol se jednou snažil vysvětlit svou představu určité scény a nemohl se stále s herci domluvit. I použil tuto historku.
"Jde o kompromis. Víte, co je kompromis? Já to vím moc dobře, protože moje matka, kdykoli přišla řeč na kompromis, dávala k dobru jeden vtip. Slyšel jsem ho celé dětství, takže opravdu vím, co to kompromis je.
Houslista hraje a přijde k němu chlápek a říká, hele, pujč mi ty housle a já si na chvilku zahraju. Houslista odmítne a hraje dál. Chlápek je ale neodbytný a pořád žadoní a houslista pořád odmítá a když už to trvá moc dlouho, tak ten houslista přestane hrát a chlápkovi řekne:
"Víš co? Uděláme kompromis. Já budu hrát dál na ty housle a ty pudeš do prdele!"
HEREC
O přestávce vypravoval Ondřej Sokol historku, jak točil před mnoha lety v Brně. Točilo se také v nějakém antikvariátu a po Ondrovi jeden z prodavačů pořád koukal a v pauze mezi natáčením za nim přišel.
"A herci v tom taky budou hrát," zeptal se zvědavě.
"Jistě," odpověděl Ondřej, vyjmenoval několik svých kolegů a na závěr si neodpustil poznámku. "Já jsem taky herec."
Prodavač se na něho nevěřícně podíval.
"A kde hrajete?"
"V Praze. V Činoherním klubu." Prodavači se ulevilo.
"Jo ták! V klubu! Ne v divadle!"
MUŽ MNOHA JMEN
Při jedné zkoušce se Marek Taclík na cosi několikrát zeptal a režisér nakonec řekl.
"Pan Zvědavý si už půjde na své místo a začneme!"
Tím to ale neskončilo. Když Marek zmeškal nástup, stal se panem Nepřesným, když neslyšel svou narážku, byl nazván panem Hluchým a když za scénou dělal rámus, nazval ho režisér panem Kladívkem.
ZPRÁVA
Během zkoušky ve zkušebně si vedle mě Ondra sedl. Měla jsem vedle sebe mobil a pořád jsem po něm koukala. Všiml si toho, tak jsem mu šeptem vysvětlila, co se děje.
"Čekám na zprávu. V neděli jsme si přivezli dvouměsíční šťěňátko drsnosrstého jezevčíka. A dneska zůstal poprvé sám doma."
Ondřej chápavě pokýval hlavou a pak se mě pochybovačně zeptal.
"Myslíš, že ti napíše?"
PREMIÉRA
Před půl osmou jsem šla před Činoherák, abych počkala na známé. Ve výklenku na schodech stál Ondra Sokol, nervozně kouřil a potichu si říkal: "Sem Mastroianni, sem Mastroianni, sem Mastroianni."
Když jsem se za chvíli vracela, stal tam pořád.
"Pořád seš Mastroianni," zeptala jsem se ho účastně a on přikývl.
"Jo. Mám pocit, že až přijdu na jeviště, budu mluvit italsky."
PŘIPOMÍNKY
Pan režisér Sokol se zahloubal nad svými papíry.
„Tady mám napsané, že něco bylo dobrý... ale nevím co...“
Z přítmí hlediště se pohotově ozval Matěj Dadák.
„Kafe...“
VZPOMÍNKY NA DĚTSTVÍ
Malý Adam Sokol si vyrazil přední zoubky. Když s ním přišel tatínek po několika dnech na kontrolu ke stejnému zubaři, který ho ošetřoval poprvé, Adam se na něho podíval a vzdychl si.
„Už seš tady zase, doktore?“
A ještě jeden zážitek nám tatínek před zkouškou vypravoval. Tentokrát z ranní jízdy autem.
Vyměňoval si poněkud ostře názory s jiným kolegou řidičem, a když konstruktivní debata dosahovala vrcholu, ozval se vzadu v autě jeho syn Adámek, pohodlně sedící v sedačce.
„Přestaň nás rozcilovat, pane!“
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 26,94
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda