Moje mamča, má 77.Nemoci se jí nevyhýbají, ale řešíme spolu většinou zajímavější věci. Teď ji učím na tabletu je úplně nadšená. Na neduhy si nevzpomene.

To je přesné, Dano! Nechybí srdce, tak nechybí ani prášky! Moje maminka umřela před rokem, bylo jí 94 let, ano, postěžovala si, že už nemůže chodit nakupovat, ale nakupoval jí vnuk, který s ní bydlel, do poslední chvíle se snažila jít na zahrádku, sledovala televizi, zprávy, jak se někde něco stalo, volala mi, co tomu říkám, zajímala ji politika, vztahy v rodině, kdo s kým atd., co mi kde vyšlo, fandila fotbalu i hokeji, znala hráče a díky BLESKU i jejich soukromý život. S vnukem se společně koukali na každé utkání, které šlo v televizi a fandili a také se těšila každé ráno na svůj BLESK, měla ode mě jako dárek předplatné. S BLESKEM začínala den.Pozdravujte maminku. Ta moje (naše) nám všem chybí. Rozmazlila nás, že tady s námi byla tak dlouho. A hlavně že byla tak úžasná!

Ono to asi tak trochu patří k životu v seniorském věku. Děti jsou fuč, práce taky, mám penzi a sedím doma.... To je myslím případ té dámy z blogu. Tak si chybějící kontakty a společenský život naroubuje na nemoci a pilulky, doktorky atd. atd. atd. A je spokojená, že má s kým a o čem mluvit. K tomuhle jsem ještě "nedostárnul", i když (viz předřečník) když se ráno vzbudím a nic mně nebolí, tak se taky pozorně dívám, jestli už jsem umřel, nebo jsem fakt vzhůru...

Máte pravdu, Ladislave. Je to o samotě. A možná i trochu o lenosti. Je lehčí jít ke své doktorce než se rozhlédnout kolem sebe a zapřemýšlet, jestli někdo nepotřebuje moji pomoc. Někdy by stačila kočička nebo pejsek a bylo by po práškách!

Nějaké ty neduhy k životu asi patří. Doktor mi jednou řekl: "Až tě nic bolet nebude, tak tady nebudeš".

Bolí to v každém věku:

„Člověknemůže sám sebe předělat, aniž by netrpěl, protože je obojím.Mramorem i sochařem.“ » Alexis Carrel. V roce 1912 obdrželNobelovu cenu za fyziologii.

Také těch fujtajblíků beru na můj vkus až dost. Ale můžu říct, že od té doby, co jsem v důchodu, mi celkem nic není.

Já mám pocit, že tahle piluková mánie je pokračováním a prohloubením nasr...nosti některých lidí. Oni chtějí být uznáváni, respektováni, ba obdivováni, ale nejsou. Důvody mohou být různé, ale často prostě není proč.. A tak soupeří se sobě podobnými a už z principu nesnáší ty druhé - ty, co si nestěžují, co berou pilulek jen nezbytné minimum a navíc nemají potřebu to s nikým propírat.

Vytvořili jakousi komunitu, kde hovory o nemocech patří k bontonu a - jak známo - prohřešky proti bontonu jsou fuj.

Doufám, že se jednou nezařadím v jejich šik.

Nejhorší je, že berou pilulky za hloupost jiných. Např. dvakrát ročně si lékárníci mnou ruce, jak prodají a vydají víc patáků na poruchy spánku. To když podle vládního nařízení ve dvě hodiny ráno posuneme hodiny o 60 minut vpřed a na podzim ve tři hodiny ráno zpět. A nikomu takový nesmysl nevadí...

Dětský pohled - Pedantnost otce se rozplynula příjezdem jeho bratra na dobovou chajdu. Předváděl své víno šípkové, další podivné lihoviny vlastní výroby a já čekal ... Až se ozvala debata o ceně Kuřete v Lučenci za 1 Republiky, byl jsem volný - Výchova ukončena ! ... Ráno vstoupím do kuchyně a oni tam sedí, jacísi jiní, bledí a na stole je neuvěřitelná sbírka barevných pilulek. Dialog - Milý bratře, pokud je ti poněkud mdle, užij tuto pilulku žlutou ... Pozor, ona má i doprovodné reakce, aby nebyly, tak to zase řeší tato pilulka modrá ... Vezmi tedy obě sobě ! Podobně, strýc přispívá svými farmaceutickými objevy a ze své kupy zase něco přiděluje přes stůl otci ! Rodič ke mne zvedá svůj unavený zrak - Hle , náš syn ! Miroslave, prosím tě, nepovšimnul jsis, zda jsem již dnešní den užil ten léček oranžový !? ... Já na to hleděl, říkám si, vzdělaní - inteligentní lidé a oni se zbláznili ... V životě tak přece nemohu ... Život přišel - Ženo, nepovšimla jsi si, zda jsem si již kapal ten emulzový roztok do oka, anebo jsem použil jenom ten čirý !? ....

Díky za váš humo, Miroslave! To je nejlepší, největší a nejlacinější obrana!

Je mi přes 70 let,byl jsem na srazu od školy a tam se zvrhla debata jak je kdo nemocný,kolik má za sebou operací a kolik bere léků a tak jsem se sebral a odešel. Měl jsem před 10 lety operaci na srdci,také musím brát pár léků ale kecy o tom nesnáším.

Ale svěřit jste se nám musel.

Bětulinko !