Nevzpomínejme už na staré zpěváky ani na komunismus. Pojďme si zazpívat nějakou obyčejnou lidovku sami. Tady a teď - občas je dobré vypnout televizi a zapojit svou vlastní fantazii. Já už se nechci nechat hypnotizovat slovy Bude líp. Já už se fakt chci mít konečně líp! Jana Hochmannová, Právě Tobě

V závěru se rozvášněná diskuse zaměřila tendenčně na filmovou tvorbu dob socialistických a současnosti. Domnívám se, že vždy byla některá díla poplatná době, i zaměřená výchovně politicky. Je to někdy i dnes, viz např.seriál "Vyprávěj", trochu školení asi neuškodí, aby se tak mladá generace dozvěděla něco, i třeba zkresleně o minulosti,že ? Ale nejhorší je záplava amerických filmů, většinou chudší umělecké kvality, asi dovážíme horší tvorbu, lacinou, nebo mám špatný vkus, možná funguje selektivně ta paměť.

Ještě se vrátím k tématu svým pohledem, za který mě někteří budou "kamenovat".

Já jsem byl v mládí odkojen muzikou Led Zeppelin, Deep Purple, Jethro Tull a pod., takže mě objektivně míjel střední proud (kterým jsem ostentativně pohrdal), ať to byl David či ABBA. Pak jsem jako pražák ještě obrážel kluby, kde hrál třeba Hutka, atd.

Po roce 89 jsem si přiznal, že na takového Hutku jsem chodil z "politických důvodů" a ty najednou vyčpěly.

Přiznám se, že kdybych si dnes musel vybrat, jestli budu hodinu a půl poslouchat Davida či Hutku, tak dám přednost tomu Davidovi.

To je přece každého věc, ale i právo Že tomu tak za kom nebylo, to neznamenalo, že se lidé všemu bezvýhradně podřizovali, či si nechali diktovat. Bohužel, to mnozí dnes ani nechtějí slyšet, ba naopak pro leckteré je ten, kdo tehdy zažíval ve své vlasti svůj život, je podle této ubohé šablony stále stejně primitivně zařazován. Je to stejně nesmyslné, jako chtít zařadit každého, co část svého života zažil v protektorátu B/M za vyznavače Hitlera a německého nacizmu

Máte pravdu, paměť nám smazává vzpomínky na to, co bylo zlé, a to dobré má snahu zveličovat.

Herec Mir. Horníček říkal :" Když člověk stárne, začíná si stále častěji a podrobněji vzpomínat na své dětství. Asi také proto, že cesta před ním je už daleko kratší než za ním." A ty prožitky mladých let si přikrášluje.

Na příspěvku jste pěkně demonstrovala, že dějiny nelze posuzovat podle osobních vzpomínek pamětníků.

Ovšem též nikoli vycházet toliko z jejich,,vykladačů" , z nichž mnozí jsou poplatní době a jejím ,,požadavkům".

Jen ,,malý" dodatek k tématu viz.:Až budete zase kdekteří hledat svého „komouše“ ve skříni, aby bylo možno někoho obvinit ze současného marasmu ve společnosti, vzpomeňte si! I na to, že nelze vyloučit, že někteří z usilovných hledačů jsou i titíž! Protože právě chabá selektivní paměť je největším nepřítelem! A mnozí to nejen vědí, ale toho i velice umě využívají!

Zdroj: http://jiroudek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=620436

Všem vám moc děkuju za příspěvky. Přiznám se, že jsem se sem bála jít, abych si nezkazila krásný den černou tečkou. Ale když jsem na facebooku měla kladné reakce, řekla jsem si, Fuchsová, jdi do toho! A dobře, že jsem sem šla. Bude se mi v klidu spát. Myslím, že jsme všichni na jedné vlně a to je dobře! Děkuju vám! Děkuju!

Dobrý večer, souhlas. Řekl bych to lakonicky: Na první pohlavní styk se vzpomíná bez ohledu na režim, ve kterém se odehrál.

To je pravda svatá!

Souhlasím s vámi, ale jen napolovic. Myslím si, že lidé většinově nevzdychají po normalizaci, po komunismu. Nicméně, jak píšete, že vaše tchyně vzpomínala "na staré herce a staré písničky, jak to všechno bylo jiné a krásné" a následně to upřesnila, skrývá se v tom čertovo kopýtko. Jistě nemusím zrovna vám vysvětlovat, že veškerá tvorba před listopadem 89 podléhala pečlivé kontrole. Například filmová a zábavná televizní tvorba. Nešlo přitom jenom o cenzuru ve smyslu něco zakazovat, ale také o podsouvání určitých obsahů a obrazů do vědomí diváků. A neznám účinnější ideologickou manipulaci, než když se třeba populární a obecně sympatičtí herci v nějakém "neideologickém" filmu nebo v jakési televizní estrádě "vyjadřovali" pochvalně o normalizačním režimu a situaci ve společnosti (nemuselo přitom jít o přímé, ba ani verbální vyjádření, ale o tón toho filmu nebo pořadu). V člověku se pak uchoval dojem, že to tehdy bylo "jiné a krásné", a to "jiné a krásné" bylo za vlády bolševiků. Určitě to není nostalgie po komunismu, nicméně je to nostalgie po bývalých časech, kdy tady panoval bolševický režim. A tak se člověku při sledování "Televarieté" nebo filmu "Copak je to za vojáka" usazuje v podvědomí, že to tehdy bylo vlastně fajn, samá zábava a pohoda, tím spíš, že tehdejší problémy a špatnosti už pominuly a zůstává pouze to hezké, zatímco problémy a špatnosti jsou spojené jen se současností.

Pane Kvapile, paměť je selektivní, ale to bych Vás urazil, kdybych Vám vysvětloval takovou základní poučku.

Ale to podsouvání - co třeba Donutilova Sněhurka? Něco tak blbého ani komunisté nevymysleli.

Díky!