Vytanula mi na mysli postava Jiřího Kodeta z Pelíšků. Navenek sice úžasný antikomunista, ale doma totalitní diktátor, který uznával pouze svůj názor. Svou ženu psychicky utýral.

Paní sousedka je světice.

Jsou někdy chvíle v manželství, kdy si ti dva vzájemně všechno chválí, a jiné chvíle, kdy jim všechno na tom druhém stále jen vadí. Záleží na těch dvou, i jak se zrovna vyspali... Jakmile se stane pravidlem jen ta druhá možnost, je to špatné. Někdy to chce od každého i kousek diplomacie, hádka nic nespraví...

Takovej je život. So ist das Leben...

Já to mám doma zrovna tak, jenže opačně.

Jo, ce l vieu,

I Karel Gott o tom kdysi cosi zpival.

Tak on už jen ten výrok "společně jíme výjimečně" stojí za zamyšlení.

Máte pravdu, Milane! Ve mně to také bliklo!

Ireno, super! A co teprve po třiačtyřiceti, úplně se v tom vidím! Moc díky za pobavení, protože tomu se musí člověk smát, aby se nezbláznil

Safra, ten si uměl vybrat správnou ženskou, ten chlápek. Gratuluju.

Cesta do hlubin mužovy duše...

Podle popisu by se dalo říct strašnej mužskej, ale není tomu tak...

přeci spolu nejsou první den, že, dovolím si říci - jaká žena takový muž...

Kupodivu s Vámi v tomto souhlasím.

A paní Fuchsová jí prostě s klidným svědomím měla říci:

"Jak jste si ho vychovala, takovýho ho máte!"

...a mohla v klidu poté pokračovat ve venčení pejska.

A to jako starší, rozumná žena jste jí nemohla vysvětlit, že to vlastně dělal v jejím zájmu. A že ji jen taktně upozornil na drobné nedostatky které objevil, a kterým by se tak napříště větší péčí při přípravě stravy měla věnovat?

Lepsi kopnout do rozkroku, stejne by vrcel i v posteli...

Je jednoduché poslat partnera někam, jenže ženská s brblalem po třiceti letech je na tom stejně jako ženská po třech rozvodech. Obě jsou s chlapem, který má nešvary.