Obvykle s vámi souhlasím, ale tentokrát ne. Moje matka si velmi dobře uvědomovala, že v tom domově, kde jsou k ní hodní a dávají jí pravidelně najíst, je na dožití. Bylo jí 94 a doma potřebovala asistenci 24/7, kterou jsme jí nemohli poskytnout. Chodila jsem za ní denně po práci a na víkendy si ji brala domů. Bylo to maximum možného, ale ani jedna jsme z toho neměly dobrý pocit.

Řada tamních obyvatel jí záviděla a dokonce jí říkali (y) hnusné věci typu: "Vona se na vás céra stejně brzy vykašle." Takže si nenalhávejme, že těm devadesátiletým je jedno, že skoro nic nemůžou a že je jim v domovech pro seniory dobře. Některým možná, ale zdaleka ne všem.

Také jsem se setkal se skoro hnusným chováním personálu u umírajícího blízkého člověka.

Tak moc mě mrzí, že jsem tehdy tu situaci neuměl řešit.

Je mi to moc líto a neumím si to odpustit.

Pár blízkých mi již odešlo.

Budu o Vašem blogu přemýšlet.

pokud to jde tak pomáhat-ikdyž z vlastní zkušenosti vím jak je to těžké

Opatrovala jsem maminku 3 roky po mrtvici doma,ale při vší mé snaze moje síly ubívaly a tak Domov pro seniory v krásné nové budově,sestřičky andělé vše na úrovni a vyžití které jsem ji nikdy nemohla poskytnout,společnost vrstevníků kteří se nikdy nenudili.Navštěvovala jsem jí 2x týdně viděla jsem že byla spokojená a moje výčitky se rychle rozplinuly.Smrt ji zastihla náhle při mé návštěvě kdy si zazpívala

Okolo Frýdku cestička a skonala s úsměvem na rtech...(kéž by i moje smrt byla taková).

Zajímavý pohled na věc. Za mě karma.

Moc děkuji za Váš příspěvek, snad mi alespoň trochu pomůže. Podobné výčitky již nějaký čas prožívám.

Moje milá Jiřinko, a nejste sama! Ale trápíte se výčitkami naprosto zbytečně. Naprosto zbytečně. Věřte mi, že je to tak, jak píšu. Někomu se to může zdát kruté - ale to je realita. Těm našim starým je teď, když bezpečně přistáli, dobře. Takže všechny výčitky zahoďte! Hned teď! Jsou zbytečné!